............tak snowboardění mě chytlo,
a to vím docela přesně, ve středu 16. ledna 1997
tak
kolem osmý večer na Petříně.
Tam jsem na to stoupnul ještě společně s Volinem poprvé. Naprosto bez šancí
jsem se snažil sjet nějakejch padesát metrů směrem k cestě bez pádu. Snažil
jsem se
při tom (většinou neúspěšně) vyhnout až kurevsky hustě nasázenejm stromům a
ještě hutějc nasázenejm, předpokládám že psích, naštěstí na kost zmrzlejch,
hoven. ............v sobotu před tím totiž zlomil Olda zvanej Volin na sjezdovce v
Lišným v Jizerkách na jedný z boulí svoje starý Artisky (plaňky(lyže)) a hned
na to, co se probral a zjistil kde že to je, že nemá čepici, rukavice, hůlky a jednu
lyži, ale že žije, směrem ke mě prohlásil něco v tom smyslu "nový lyže už
nechci......co takhle zkusit to prkno?" no a já na to s hubou vod ucha k uchu
nad tím že mě poznává "...no Ty vole to je moje řeč !!!" a pak ještě tuším "jupíííí
jdeme pro to hned v pondělí!!!" ...........ještě v neděli jsme na chalupě ve Bzí vyrobyli - snad to tak můžu
pojmenovat - snowboard z Volinovejch lyži a zkusili na něm jezdit po lehce
nakloněný veřejný komunikaci přímo v obci. Jelo to jen rovně, nedalo se s tím
zatáčet a bylo to tak
těžký, že se z toho ani nedalo spadnout a zastavila mě až závěj na krajnici. Měl
jsem jako zkušební jezdec pocit, že mám nohy zabetonovaný v neckách. Prostě
klasicky těžký začátek :-) .....no tak asi takhle se to zhruba seběhlo. Požehnaný buďte Volinovy červivý
Artisky....
......jezdím pochopitelně dodnes a baví mě to čím dál
víc. Pár fotek a nějaký to video najdeš pod příslušnejma odkazama.
