Fotky z Brigády a z Bzovky 2007      přidáno 7.8.2007

Tady se dá shlídnout Video

  Vše hotovo, plán se splnil. Taky se všechno vysoslo a tak to má bejt. Padnul 30L soudek Plzně. Jen 30L  proto, že se souběžně pořádala i Mochitová smršť.
 Letošní brigáda byla spojená s Bzovkou a tak se pracovalo a při tom sosalo, tak je to ale vlastně vždycky. Nikdo se nepoškodil (při práci) , nikde nebylo nablito a jelikož jsme rozebírání zebřince a uklizení stihli celkem rychle, stačili jsme se ještě projíždět po vsi, ale i za vsí na Fíkově čtyřkolce za níž se nechali někteří odvážlivci táhnout na v zimě votestovaným křesloplaňkostroji. Tady už se lehký zraněníčko povedlo, byl jsem v zatáčce vyklopenej z křesloplaňkostroje na asfaltíček rovnou před svým barákem. Nic zásadního, jen mám ještě naraženou prdel :-)

A teď, tady se dá shlídnout videjko, kde je možno vidět naše pracovní nasazení. Má to jen jedno mega
Tady je možno shlídout pár foteček.
a tady se můžeš mrknout jak jsme mučili Fíkovu čtyřkolku. Je toho necelejch 5 mega.

  Benův upgrade

 Nazdárek, kašpárek

 Tak se nám tím letním horkem už kroutěj prsty na nohou a skluznice na prknech vysychaj na troud. Jak se říká, nejhorší přání sou ta, co se splní. A tak dyš sme si koncem Francie stejskali v dešti a mlze po sluníčku, máme ho teď co se do nás vejde. Beníkovi se při stříhání videí a třídění fotek už vařil kompík. Já tvrdím že to bylo tím měsíčním saharským sluncem a smrtelnými teplotami, on tvrdí, že je potřeba upgrade našeho stolního PC, ačkoliv při koupi notebůčku prohlašoval, že tím už jsme vybavený a druhej kompík už v podstatě necháme jen tak, postupně dožívat bez zásahu doktora. Jak to dopadlo? PC máme po generálce a v rámci letní přípravy na sezonu se čistí, třídí, taktuje, nakupuje a instaluje a tak točte, foťte a perte to na disky, ať je co stříhat a na co koukat.

24.6.07

Silvestr 2006/2007

 

	Náš hrdina z našeho oblíbenýho filmu:-) Všichni hrdinové z našeho oblíbeného filmu
Montáž křesloplaňkostroje. Zprava Koksík, Hedgehog a zcela vlevo pak Fík Na druhý fotce křesloplaňkostroj před první jízdou, na fotce číslo tři je pak odlehčená verze židlobordostroje. Rozdíl mezi oběma stroji je značný. Například zatímco křesloplaňkostroj není z nejlehčích dá se aspoň z části řídit.
Snowborard klub při zimních radovánkách. Zleva. Mučení Koksíkový.Provádí Koksík a Medvěd. Ála měla větší radost z křesloplaňkostroje než z ježíška. Na prostřední je jasně vidět že krást pívo Medvědům obecně se nevyplácí. Dvojka zprava, že si Koksík namlel je snad jasný každýmu :-) no a na poslední fotce Koksík předváděl jak Gepard loví Impalu Gréviho  :-)
Opět zleva doprava. Tak to je hned jasný, Medvěd předvádí Vačici. Aspoňže doma. Hned vedle je vidět jak to vypadá, když se Fík nepřetvařuje :-) Trojka a Vakomyš Bedřichova. Bystrej fotograf zachytil, jak se Bedřich kradmo přibližuje ke štrůdlu s úmyslem ukořistit aspoň patičku. Byl odhalen dopaden a po zásluze potrestán vlastní ženou. Dále už je vidět jak to vypadá, když nás pustěj do hospody. Železnej Brod, hotel VESELÝ. Ouplně vpravo je Medvěd s půlitrem KRAKONOŠE 12° a dává si ho opět v Železným Brodě, tentokrát v nálevně NA MEJTĚ. Při kontrolním sosání se opět potvrdilo že na KRAKONOŠE se jít vyplatí, neb je to pivko vskutku lahodný a když je dost luxusně vošetřený, a na MEJTĚ je, tak to nemá chybu. Škoda jen že tam bejvá tak příšerně zahuleno
Tak ano, půlnoc. Nijak se nevymykala od předchozích, až na jednu věc, a to, že Bedřich přivezl nebojím se říct pancéřovku,  chceteli RPG. Škoda slov, jen musím jedno říct, že když "to" startovalo, měl jsem dojem že stojím na Bajkonuru, takovej to byl rachot. No prostě skvělý a to nemluvím vo tý hromadě kouře!!! Béďa zaperlil, je to sekáč a klobouk dolů!
Nakonec ještě jedna fotka a to fotka pravidel jedný stolní hry, který jsme si jaksi přizpůsobyli a s velkým nadšením taky hráli.     23.1.2007 Medvěd "Ben"

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::2005/2006::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Konec roku 2006

Přeju všem co nejhezčí silvestr a šťastnej celej příští rok.

Brigáda Bzí 2006

 
VIDEO  neuvidíte, nedá se puplikovat

Až se zima zase letos zeptá, co že jsme to dělali v létě, budeme muset přiznat – váleli jsme si šunky. Bylo vedro a nebo chladno a tak jsme si brigádičku vohledně vylepšení naší bzovské základny nechali na krásný zářijový víkend a to ten právě minulý.

  My s Medvědem a našima dvouma chlupatejma hlodákama vyrazili f pátek z Prahy 1, kde jsme předtím před zraky vykulených kolemjdoucích nakládali do auta dřevo na topení z padlýho stromu. Soudek s chlazením se nám tudíž do kufru již nevešel a tak jsme ho (trochu s obavami) svěřili Koudymu s Kejdou. Na chalupě jsme se společně sešli a dalším brigádníkem Beďou a vyrazili (jak jinak) do Těpeř. Živá hudba nás však hned vyhnala do Brodu Na Mejto, kde maj jak říká Medvěd "krásně vošetřenýho 12° Krakonoše"což tudíž nikomu nevadilo a večer tam za námi dorazili komplet Fíci (3kousci) a Koksík.

  Ráno se narazil sud, koupil cement (večer nám došel a tak jsme ještě pytel museli za tmy shánět po vesnici) a rozdělili se do následujících brigád:

dřevo: sekání a řezání – Fík s Ježurou a Koksem, nošení na půdu a skládání  - Alíček (tedy já)

betonování balkonu: Beďa a mladší Fík s Benem, míchání betonu Koudy s Kejdou

oprava stříšky: táta instruktor s Malamutem

Ferda Medvěd mravenec mezi námi neustále pobíhal, přikládal ruku a radu k dílu, zajišťoval materiál, nářadí a točil pivo

  Později odpoledne, když bylo hotovo, opustili nás Koudy s Kejdou a my vyrazili na zasloužený gáblík a to do Brodu k řece na terásku. Nadlábli jsme teda luxusně a tak se ještě všichni po návratu pustili do rozebrání a dobetonování vrchní části schodů. Kolem devátý jsme skončili, dali si Tequilu na zdárné zakončení, spršku a kopyta. Pro celkovou totální vyčerpanost většiny se upustilo od plánovaný návštěvy diskotéky.

  Ráno, resp. dopoledne proběhla výpomocná brigáda Tátovi se stříškou u dřevníku a kolem poledne jsme chalupu s pocitem dobře odvedené práce na dřevu, balkonu a schodech opustili.

  My ještě jeli vrátit chlazení Volinkům a jelikož v sudu pár kousků zůstalo, nezbylo nic jiného než ho v Praze dořachnout.

Fšem kdož přijeli na brigádu (a odvedli pořádný kus práce) ještě jednou děkují Medvědi a Táta

PS: šalování nakonec zůstalo :)
PPS: zranění ani zvracení žádné nebylo, jenom já mám eště trochu křeče v nohách, když jdu do schodů :) :)

26.9.2006 Ála

U Valentů  V Acrobat Parku ve Štítech  30-2.2006

VIDEO    upoutávka   wmv.  3,7 MB  1min.

Tak nám (teda ne přímo nám, ale dětem) začly v pátek prázdniny a my, Snowboard club Bzí,  si jako dárek za vysvědčení dali výlet do Acrobat parku k Valentům. Turisti si na nás v Praze ukazovali prstem, když jsme do auta kromě plavek ládovali celou snouborďáckou výbavu. Na Moravu jsme dojeli asi po 3 a ½ hodinách v mlze, chladu a za celkem pořádnýho deště. No co, říkali jsme si, aspoň do bazénu připrší o něco víc vody.

 

Ráno po probuzení jsme z terásky zrekognoskovali terén a zhodnotili novinky oproti loňskému roku. Tak nám tam kromě olympijských skokanů, které byly, jsou a pravděpodobně i budou stále na svém místě přibyly další nový atrakce a to v podobě menšího džampu s přímým nájezdem na dva raily. Přátelský rovný a jedno áčko pro zkušený, mladý a odvážnější. Prostředí AP je nejen velmi přátelské a to díky rodině Valentových, svému zázemí v podobě ubytování, občasné výkrmny a točené Holby, ale i velmi pokrokové díky Wi-Fi pokrytí celého areálu a své vstřícnosti k nám snb riderům.

 

   Tak a jak se jezdilo a co si kdo natlouk  No mně se nestalo nic, ale to bude asi tim, že sem nejezdila vůbec J Pohodovou atmosféru jsem si užila i tak, výkony ostatních budete moct sami posoudit z fotek a videa, vo který se postará jako dycky Me2d. Esli bude i sekce držkopády se uvidí, kluci se totiž letos moc nesnažili J Teda snažili právě moc a tak jim to oproti předchozím rokům už pěkně šlo. A tak máme do sbírky pár naražených prdelek lehce a jednu luxusně zbroušenou a to Ondrovu. Všichni vypadaj v pořádku a spokojeně, ale přiznejme si, nějakou tu pěknou tlamu hodit pro vás čtenáře, mohli. Teda v rámci zachování vlastního zdraví, že.

 Ve chvílích odpočinku bylo fajn sledovat, co umí předvést na velkým můstku takovej namachrovanej plaňkař. A tady musim říct před některejma – klobouk, teda  rači helmu dolů.

 

Je sobota večer a servaný sme všichni. Já z povalování a ostatní ze sportu. Vona to teda nejni žádná prča vydrápat se z bazénu na suchou zem, když máte na sobě kromě plavek (to si asi dokáže představit každej) eště neopren, helmu, chrániče, vestu, rukavice, boty a prkno a někdo i zhusta nasáklý snow-kalhoty. Prkno se pravda vodepnout dá, ale ten zbytek je těžkej jak naloženej valník.  Taky není prej  úplně příjemný lízt po obědě do mokrý výbavičky. Leda že vám to převlíkání zpříjemní někdo pěknej opačného pohlaví, kdo souká do neoprenu hned vedle vás J

Tak kdo se dočetl až sem asi pochopil, jak jsme se měli a to tak že pěkně. Teda aspoň si to já, jako zúčastněný pozorovatel myslim. J

 

Zdravim a přeju pěkný léto, Vaše Benova Prezidentová Ála skoro Me2dová

 

PS: zdravíme Vakomyš tříprstou-maloocasou Bedřicha, jež se měl zúčastnit též a doplnit volné lůžko v našem pokoji, ale bohužel, co se nestalo – v sobotu ráno takhle shodou okolností  těsně před vodjezdem mu prasknul čep na přední nápravě na jeho starý hajtře. No s touto technickou závadou na svém vozidlem se na takou dálku samozřejmě vydat nemohl, to dá rozum, že.

 29.5.2006 Ála

Za posledním českým sněhem  Špindl  27.5.2006

  
 Tak v sobotu ráno jsme probudili do mlhy hustý jak mlíko, tak hustý, že naproti k Američanovi vidět nebylo a navíc i přívalový déšt útočil na naší psychiku v takové míře, že to chvíli vypadalo na zrušení zájezdu. Natěšenýho optimistu Bena však nezlomilo nic a po devátý vyrazil pro Maxíky. Ben i Maxíci přijeli přesně na čas na libereckou pumpu OMV, ovšem na první pokus každej na jinou. V dnešní době mobilních telefonů se vše vzápětí vyřešilo, a tak v kompletu dorazili na chalupu a to téměř současně s držákem Béďou a menšim držákem menšim Béďou. Ti v podstatě přijeli na výlet a oběd a ani s ježděním nepočítali. Ben je však navlík do svejch starších šustivých prodidešťových bund a po snídani nám již nic nebránilo v odjezdu směr Špindl. Cestou se nám už poměrně pěkně vypěknilo do pěkna a tak jsme do horského centra plného Germánů dorazili v očekávání pěkného odpoledne. To jsme zahájili-jak jinak-vydatným obědem ve vytipované restauraci. Posilněni a plní elánu jsme se snažili prodrat za sněhovými přívali na Luční boudu. Nablížili jsme se však jenom k závoře na silnici. Ovšem, dalo se tam několik km dojít pěšky, jenom mám pocit že by nás ochránci chytli dřív než bysme se tam dodprápali, protože splynout s davem v pohorkách a pláštěnkách ve SNB výbavě a sprknem na zádech prostě nešlo. Tak jsme projeli Špindl skrz na skrz a na každým kopečku vylezli z auta a pohledem přejížděli zelenající se krajinu. No nakonec jsme skončili na jedinémm možném místě a to byla černá sjezdovka, kde díky umělému dosněžování skokanů zbylo ještě tak akorát sněhu pro pár skoček. Nakonec jsme se tam měli krásně, za neustálého obecenstva se podávali výkony na hranici možností lidských i terénu. No a jak s jídlem rostla chutˇ, neustále se přisypávala sněhová nájezdovaá cestička směrem vzhůru a kdo měl dobře namazáno, mohl si po trávě prodloužit i dojezd směrem dolů. No jak asi nádherné odpoledne zakončit jinak než v Sytový pivkem, palačinkama a zmrzlinou. Večer jsme zhodnotili den jako velmi úspěšný, přibylo pouze pár šrámu na skluznicích a kdo nejel udělal dobře, protože víc lidí by se už prostě na sněhovou plochu stejně nevešlo :)

VIDEO mix    sosej tady   

 29.5.2006 Ála

CAMP Oldřichov OPEN    18.3.2006

 

VIDEO    klípek z Oldřichova je tady 
VIDEO  tlamy z Oldřichova sosej odsud 
VIDEO  ustátý skočky jsou tady     
 

nebo se mrkni do Videa

  
Tak sme byli na Open campu v Oldřichově v Hájích, což je coby kamenem na několikrát dohodil ze Bzí přes Jablonec a Liberec na sever. Pořádali Maxíci.

   V pátek večer jsme dorazili do Bzí, roztopili chalupu a v sobotu ráno se k nám přidal velkej Beďa drápkatej. Posilnili jsme se čajíkem a Medvěd pivkem, z čehož vyplývá, že za volant jsem musela usednout já. Jelikož však znám Oldřichov už 30let, neb tam naše rodina spoluvlastní nemovitost v podobě historické chalupy, ukázala se tato volba pro přesun jako nejlepčí. Udělala sem čaj do termosky, zabalila jsme sváču, brambůrky, dokoupili jsme chleba a buřtíky, pár plechovek coličky a takto vybaveni jsme dorazili na kopec.

   Maxíci vytvořili dva profi skokany, ozvučili kopec muzikou, zapálili oheň ve sněhu a dovalili soudek 11°Svijanama. My vybalili jídlo, pití, foťák a notebook a začlo se skákat, pít, opejkat buřtíky, blbnout a hlavně jsme se měli fajnově. Mrkněte na fotosky a videa, ať zapláčete o co jste přišli. Večer jsem je všechny vč. Maxíků naložila do auta a dovezla zpět do Bzí. Tam večer dorazil na přespání i Kejda a jeho početné sourozenecké rodiny. Přespali, uklidili, jeli. :-) Doufám, že příště s námi trochu zapaří, ale byli evidentně z kopce pěkně zberchaný. Nechtěli s námi ani vyrazit do Brodu Na Mejto , kde měli luxusní hermelínek a pěkně vošetřenýho Krakonoše. Prej. Já byla zas jako demokraticky zvolenej řidič na cole. Dohnala jsem to až večer vodkou u kamen :-) V neděli se ještě snažil Medvěd s Maxíkama trochu pojezdit ve snouparku u Liberce, ale byli tak matný, že toho rači po vobědě nechali.

   No měli jsme se báječně, bylo to super, ale stejně už se kacířsky těšim na jaro :)))

.......video připravil Medvěd

20.3.06  Ála     

Šibřinky 2006 28.1.2006

    Tak tenhle článek se mi nepíše úplně lehce. Nicméně se budu i přes svoje subjektivní pocity snažit zachovat objektivitu a nic nezatajovat. Von by to na mě stejně někdo nakonec prásknul. :-)
     Tentokrát to bylo hlavně vo mrazu, vodě a Šibřinkách. Díky krutému mrazu za posledních 14 dní zamrzlo na chalupě co se dalo a to včetně nemrznoucí směsi v topení. Díky před-zásahu tandemu Medvěd-Kejda se chalupa ještě před naším podvečerním příjezdem podařila vytemperovat natolik, že rozmrzla voda v trubkách topení a rychle se roztopila kamna. Náš příjezd (s ohledem na mráz a narvanou chalupu opět bez chlupáčů) se datuje asi na 18,30 pátek. Voda netekla. Roztopili jsme co se dal1men a čekali na příjezd prvních osadníků a to 3 Fíkusů doplněných Koksem. Přijeli po osmé a kolem deváté jsme konečně vyrazili do Těpeř. Konečně. Voda totiž stále netekla. Teda – tekla naprosto hnědá břečka ve sklepě, kterou jsme posléze zalévali záchod, jenže ten byl ještě touhle dobou zamrzlej a tudíž k nepoužití. Do Těpeř se tak šlo nejen na pivo, rum či Tequilu, ale především na hajzl. Do jedenácti jsme se tam prohřáli, vyčůrali a vyrazili zpět. Voda stále netekla, nicméně alespoň záchod po tepelném ataku konečně rozmrzl. Kolem půlnoci jsme se svalili do již příjemně vyhřátých peřin a těšili se na ráno. Ani ráno v osm hodin však voda stále netekla. Aby bylo jasno, tak mluvím o tom, že netekla ani dole v přízemí. Co se stalo mezi osmou a desátou, kdy přijeli Maxíci a Kejda s Ondrou, Čendou a Janou byl běs. Došlo i na odstavení spodní kuchyňské linky, aby proud horkého vzduch fučel přímo na zeď. Metoda se ukázala jako účinná. Asi za dvě hoďky nám totiž Medvěd přišel nahoru oznámit, že voda už teče. To že nám to říkal v mokrým tričku nevěštilo nic dobrýho. Stalo se totiž, to čeho jsme se báli. Prdla trubka. Dole na bíle vymalovaným záchodě tryskala proudem vod stropu nechutná hnědá břečka. Takže nám voda tekla a přesto jsme byli v řiti. S Evou jsme potopu zlikvidovali, dali sušit koberec a záchranná četa Medvěd-Fík jela shánět náhradní díly a nářadí po vesnici. Kolem jedenáctý bylo vše opraveno a tak se už v kompletní sestavě mohlo vyrazit na svah. Ukázalo se však, že mezi 1. a 2. podlažím stále ještě někde vězí ledový špunt a tak jsme nahoře byli stále na suchu. Dobrovolně jsem se přihlásila jako topič a hlídač trubek, abychom předešli totálnímu vytopení. Měla jsem v plánu promrsknout si anglinu, při čaji si přečíst noviny, dát si kopyta a přinatěšit se na večer. To jsem taky splnila do puntíku. Každou půlhodinu jsem to prokládala kontrolním kolečkem ohledně vody a přiložením do obou kamen. Když ještě ani kolem pátý v prohřátý chalupě voda nahoře netekla, vyměkla sem a šla si dát sprchu dolů. Poté totiž co den předtím netekla voda ani u nás doma v Praze jsem po teplé spršce prahla jak Medvěd po Plzínce po špílu. V 18 hodin a 12 minut se náhle do ticha ozvalo zachrochtání a napouštění WC nádrže . Jupíííí. Za deset minut, jak kdyby to mizerové tušili, přijeli z kopce ostatní. Ukázalo se sice že nám mráz poškodil baterii ve sprše i u dřezu, ale kdo by v takové situaci počítal škody. Sprchovou baterii už jsme vymontovali k výměně, tý dřezový dáme ještě šanci. Protože byli všichni zakrmený teplou večeří od Veselýho z Brodu, stačilo se vymydlit, vyvonět, obléci do svátečního a po deváté vyrazit za kulturou.
     Jako každoročně mě příjemně překvapilo a pobavilo, co všechno je schopný udělat několik desítek dospělých pro snížené vstupné  a flašku Ferneta. Pestrost a bohatost kostýmů napovídala, že se v celém okolí jedná o jasně danou prestižní záležitost. Že je letos tématem vesmír, jsme se dodatečně dozvěděli až při předávání cen od starosty. Všichni jsme si dávali pěkně do sosáků, prokládali to párkama, sekanou a brambůrkami a hlavně nás nikdo nedostal z parketu. Před půlnocí se dokonce zvedli ze židlí i benjamínci Maxíci, kteří celou cestu prohlašovali, že JE teda tančit nikdo nedonutí. O našem rozpoložení a počtu promilí alkoholu v krvi po půlnoci svědčilo naše nadšení nad stupidními písničkami toho nejtěžšího kalibru jako „Když se načančám“, „Jede, jede mašinka“ (samozřejmě s vytvořeným vláčkem) a vrcholem opět byla :“Ptačí píseň“. Na chvíli nás jak ledová sprcha sice svlažila sbírka polek a valčíků, ale až do dvou jsme zas jančili na Helenku Vondráčkovou a jinou žumpu. Když nám po jediném vypískaném přídavku zahráli poslední píseň (matně si vybavuju, že to mohli být Kabáti) vzali jsme pak zavděk i puštěným CD se skupinou Lucie. No a když ve tři odpojili i poslední kabely z přehrávače, šlo se domů. Žádný újmy na zdraví či majetku v souvislosti s probdělou nocí jsem nezaznamenala, prý kromě jedné šavle některého z Maxíků.
     BONUS takhle napsaný mi to přijde drsný, tak jsem dlouho zvažovalo uveřejnění; nicméně v rámci objektivity a toho, že jindy šiju do ostatních ……
     Na nátlak většiny musím uvést i svou osobní historku. Máme to doma s Medvědem zavedený tak, že máme povolenejch nepočítaně kamarádů, ale žádný kamarádky. Já se toho taky držim. Kamarádky nemám. Tak se mi nemůže nikdo divit, že mě vytočilo, když jsem po návratu z baru našla Medvěda tančit s cizí zamaskovanou babou. Ondrova přímluva, že je v tom nevinně nezabrala. Ani jim nevadilo, že jsem se šla zeptat, co to jako má znamenat a po písničce si to namířili rovnou na bar. Tak jsem tam na ně vlítla. Po bližším vizuálním ohledání Medvědovy partnerky jsem si i pod maskou všimla, že se nemám čeho bát. (později, možná pod vlivem Jima Beama mi už ani tak nevadilo, že se druží, ale tehdy mi mandle nadzvedlo její chování). Ženština se totiž ke mně naklonila a do mého rozlíceného obličeje mi s klidem pravila: „Neboj, já ti ho nepřeberu“. Tahle věta a její shovívavost mi dostala těsně pod bod varu a tak jsem raději odešla, abych neztropila skandál. Tímhle to mohlo skončit a dopadnout dobře, ale Marta (prej) si nedala pokoj a ještě za chvíli mě šla dorazit ke stolu. Dráždit hada bosou nohou a mě blbejma kecama se nevyplatí a tak si pěkně naběhla. Na její opětovné ujištění, že se opravdu nemám čeho bát, že mi ho fuckt nechce přebrat, jsem (při své vrozené jízlivosti a protivnosti) téměř i mile odvětila: „Tak za TAKOVOUHLE by mě Medvěd teda určitě nevyměnil.“ Přiznávám špetku pohrdavosti v mém tónu (kdo by taky měnil téměř novou Oktávku v plný palbě za starou, - byť možná i trochu zachovalou- Škodu 120) a tak se není čemu divit, že jsem jí (podle jejích slov) pěkně nasrala a šla pryč. Mně se udělalo dobře, hodila jsem se skoro do pohody a ani mi moc nevadilo, že to snad byla nějaká známá. Jen s mírnou nevolí a většinou  tiše nebo jen s malým komentářem jsem pak snášela indiánky u párků, Žabinu na baru a další vo kterejch ani nevím. Tahle historka však měla pro mě dohru ještě v neděli v noci, když jsem nemohla usnout. A tak zatímco Medvěd už spokojeně odfukoval, jsem se zamyslela, co má vlastně na mě tak rád. No a s poctivostí sobě vlastní jsem si přiznala, že to bude nejspíš ten digitální foťák, PC s monitorem, nová TV a v poslední době asi nejvíc notebook a MPtrojka  :-)

     No, na závěr už se toho moc napsat nedá. Musím ale určitě zmínit, že se víkend i přes potíže s nepřízní počasí super vydařil a nebylo to jenom povedenejma Šibřinkama, ale podle mého především účastí těch nejlepčích píplů.

Takže zdravím Kejdu, který konečně zmoudřel a vynechal ranní běhání, Ondru, který byl okraden o ukradenou naušnici, Čendu, který i přes přivezené dary nakonec zůstal spát za dveřmi na zemi, Janu, která se za pomoci ostatních bezvadně starala o pořádek, Koksíka, který si konečně odvezl svoje slipy, Fíka s Evou, jimž velký dík za boj proti vodní pohromě, Ježuru i oba Maxíky.

    Kdybych se nebála sentimentality, a toho že si budete myslet, že už jsem totálně zblbla, tak bych ještě dodala, že každej z vás je úžasnej a v tomhle seskupení tvoříte báječnou skupinku pohodovejch lidí. Už se mi samou sladkostí a roztomilostí zvedá kufr a lepí prsty ke klávesnici, ale přece jen si ještě neodpustím, že vás mám fakt všechny moc ráda. Pěkně si to zapamatujte, protože už to asi víckrát nenapíšu. Je to jenom následek tohohle speciálního vydání :-)

A PŘÍŠTĚ ZAS VO VÁS, PĚKNĚ SARKASTICKY A NA PLNÝ KOULE, TAK SE TĚŠTE!

1.2 2006 Ála  

   13-14-15 ...meganávštěva na základně

Silvestr 2005/2006

Letošní Silvestrovský pobyt se (alespoň si to myslím) opět vydařil – posuďte sami dle následujících řádek:

úvodní bilance škod:

 na majetku:    Křemenovo okno (zbloudilá rachejtle)
                       na 30minut zavařený nový vysavač (způsobeno pravděpodobně nadměrným uklízením)

     na zdraví:        1. modřiny z pádů -  výherní je na mojí noze (viník: sedačka v Rejdicích)
                        2. vyčištění žaludku horem – Medvěd (viník: slivovice)
                       3. lehce rozseknutý ret – bohužel opět já (viník: hrdlo letící plastové lahve)

ostatní účastníci vč. zvířátek dle posledních zpráv přežili beze škod na zdraví a ztráty na majetku J

Základna se letos otevřela až po vánočních svátcích 27.12.2005 v outerek a to příjezdem naší 4-členné rodiny ve složení Medvěd, Ála, Karel a Bořek. Přízemí chalupy téměř po celou dobu obývala českobudějovická kompletní rodina; hor ní (luxusnější) patro poskytlo azyl 1. a 2. turnusu členům a přátelům SNB clubu Bzí.

Ve středu dorazili (resp. nás vytáhli z postele) Eva a Tomáš Fíkovi, později pak Kejda s Janou a mohli jsme společně odjet směr Držkov. Ježdění přiměřené, párků, piva a čaje dostatek. Ve spodní části sjezdovky bohužel pod sněhem ledové plotny. Večer jsme se pěkně zakrmili v jídelně u „Keharů“ a to velmi chutnou sekanou. Následující čtvrteční den doplnil 1. turnus Ondra s velmi pěknou kravskou čepicí a v této sestavě jsme vyrazili do Rejdic. Byl to ten nejmrazivější a největrnější den celého pobytu vylepšený ještě pořádnou celodenní chumelenicí. Brýle a teplé spodní prádlo bylo nezbytným doplňkem. Odměnou nám však byl místy příjemný prašánek a snesitelná fronta. Ocenili jsme také rozšíření horního parkoviště a nově i čipové karty, který už se ale objevili už minulou sezónu. Cestou tam i zpátky jsme nevynechali zastávku v Držkově „U Polmanů“ (dopoledne na vyprošťovací česnečku a večer na pořádný gáblík). Pátek strávil Medvěd a Taťka prezidentskou návštěvou v Oldřichově u dvojice Max-Max.cz a zbytek výpravy jel prubnout Špičák. Po návratu byla vidět spokojenost na obou stranách. Ve večerních hodinách odjeli Kejda s Janou a Ondra, během několika hodin je však vystřídali Lenka a Martin Stoupovi a Petra a Pavel Koksovi. V plné sestavě jsme tedy mohli vyrazit do Těpeř na pár točených kousků. Pikolík byl tradičně nakrklý a úsměv na tváři mu vyloudil až ponechaný bakšiš, jehož výše ho dohnala až k mírné úkloně. O stavu zúčastěných a náladě nejlépe pohovoří fotografie. V sobotu na Silvestra jsme společně po demokratickém hlasování vyrazili do osvědčených Rejdic. S přestávkou na čaj a pivo v hospůdce jsme strávili příjemné odpoledne. Po návratu a teplé spršce muži usedli ke kartám a my ženy jsme se postaraly o občerstvení. Naše řady na pár hodin překvapivě rozšířil i Béďa s rodinou a bezednou zásobou rachejtlí. Před půlnocí proběhlo již klasické sáňkařské klání a po půlnočním přípitku a pyrotechnické kulturní vložce jsme se odebrali zpět do tepla. Na Nový rok tak kolem poledne se všem podařilo vstát a téměř všichni se připravili k odjezdu. Na oblíbenou novoroční noční jízdu jsme tak zbyli pouze my s Medvědem a dvoučlenná rodina Kosíkových. Při příjezdu na horní parkoviště to sice nejdříf vzhledem k absenci osvětlení vypadalo spíš jako noční bojovka, nicméně po nastartování agregátu se už jezdilo báječně. Podmínky byly nejlepší za celý pobyt. Teplota kolem nuly, dostatek celkem kvalitního sněhu a žádná fronta. V pondělí jsme se po finálním úklidu a doplnění topiva vydali zpátky do Prahy i my. 

Subjektivně a s radostí mohu konstatovat, že se velmi osvědčilo nové vytápění (díky Fíku, Volinku a Šinfíku) a barový pultík byl neustále v obležení.

Medvědovic rodina tak děkuje všem za návštěvu a těšíme se na Vás všechny zase příště.