tak jak že to bylo vo těch vánocích a silvestru

NEDĚLE  26.12.04

na Boží hod jsme ještě navštívili svíčkovou  u našich, Beník si dal večerní hokejovej špíl f Berouně no a na Štěpána (tudíž v neděli 26týho) krátce po vobědě jsme vyrazili s klukama (teda jako s našim králíčkem Karloušem a gvineáčem Boříkem) a s upečeným krůtím stehnem vstříc horám a sněhu. Díky důkladnému zateplení, které proběhlo v létě a přijatelným teplotám nezamrzla voda (jupí) a díky přípravě dřeva a komína se nám podařilo hnedlinko zatopit (jupí). Čili jsme kluky (jelikož maj kožíšky) nechali s jedním plusovým stupněm Celsiovým na chalupě a my prchli do tepla do Těpeř. Dali sme si jako vždy nějakej ten páreček, naloženej hermelínek a pár kousků. Já si ještě v dobré víře objednala svařáka, očekávající svařené víno lahodně okořeněné. Bylo mi přineseno ohřáté vínko v mikrovlnce a dva cukříky. No i tak sem ho tam kopla. Celu dobu jsme od vedlejšího stolu poslouchali zasvěcené vánočné komentáře místních hlav rodin a celá debata u nich vyvrcholila sporem ohledně stromku, esli umělej nebo živej. Evidentně na vesnici, kde maj les za prdelí panuje móda stromků umělejch, páč přece: “ … nebudu chodit po lese dvě hodiny jak kretén a hledat stromek, dyš mi stejně vopadá. “. „ Já to taky kur-- nedělám kvůli sobě, ale kvůlivá těm dětem, aby měli to zasr----- kouzlo vánoc … „. „ Těm je jedno pod čim najdou dárky, klidně pod břízou, hlavně aby byly drahý a bylo jich dost“…. Výsledkem této lidové moudrosti samorostů z hor bylo resumé, že kdo má stromek umělý je ču---- a kdo živý je pí--. Nebo navopak. My doma máme teda živou borovičku, jak bylo patrno z fotečky. Měří přes dva metry, stála nás 23.12.2004 v 19,30hodin  149,-Kaček v Hornbachu a po mírnejch úpravách a přesunu větví je moc pěkná. J

.......pokračování co nevidět.....

 
  Takže tady je ta historka jak jsme drzou vakomyš lapiti chtěli....................
Zjistili jsme, že v našem pokojíku je myš. Vzbudila nás dost po půlnoci dupáním. Nejdřív jsme si mysleli že je to Karel nebo Bořek(pro neznalí věci jsou posledně jmenovaní naši věrní hlodavci z nichž jeden a to Karel má svobodnej pohyb, páč je starší), ale když jsme značně nakrklí rozsvítili a chtěli Karla uklidit, zjistili jsme, že Karel ani Bóřa v tom nejedou a že to musí bejt v tom případě jedině VAKOMYŠ!!! Okamžitě se v Benovi ozval loveckej pud a začal organizovat dopadení nepřízpůsobivýho neplatiče, hladovýho sqotera.

Drzou Vakomyš sme společně (a s příslušným vybavením na majznutí po čumáku – tedy plastovou lopatkou a gumovou pantoflí) naháněli po chalupě mezi 1-4 hodinou ranní, ale nakonec se i přes veškerou naší snahu podařilo pouze zahnat VAKOMYŠ do roury u země původně sloužící jako větrání a tam jsme jí nemoci jinak aspoň utěsnili a to přesně nadimenzovaným plastovým kbelíčkem o hmotnosti nesporně vyšší než byla předpokládaná myší (původní dotěsnění roličkou toaletního papíru se ukázalo jako nevhodné,
páč - a to se všeobecně ví - má uprostřed díru)

   O jejím dalším osudu není již nic známo neb roura je dlouhá a klikatá (podle dostupné projektové dokumentace vyúsťuje o patro níž a tak brtrovi možná spadne časem do kamen) (a nebo na hlavu).
Hned ráno jsme VAKOMYŠÍM zrušili interhotelové vybavení a to všelijaké sušenky, piškoty a těstoviny.
Zůstaly jen konzervy a chutný kousci jsou zavřený v nový skříňce (dárek od rodičů) pěkně za sklem 1,5m nad zemí. Při odjezdu jsme ještě políčili past s chlebem a čekali, co se stane ……….

   Minulý víkend jsme odjeli do Bzí na kontrolu. Myši byly chycený na suchej chleba dokonce dvě, čímž jsme se přesvědčili, že ostatní jídlo je již trezorově uzavřeno. Když už jsme si začínali myslet, jak jsme to těm VAKOMYŠÍM nandali, vobjevila se vedle televize jedna drzá těsně před odjezdem !!!
Přežila na - u televize zapomenutým - čokoládovým mikuláši, byť s prošlou záruční lhůtou.
Chtěli jsme jí lapit – postavili jsme hradbu z dostupného vybavení a naháněli vetřelce směrem k Benovi, aby jí omráčil (lopatkou z ocelového plechu a přiměřeně dlouhou rukojetí původně modré barvy). Selhal však náš Karel. Nechal toho hajzla proběhnout skulinkou někam do kouta, ke dřezu. Nepropadáme však skepsi – čokoláda došla, nalíčili jsme chleba a uvidíme ……….. (pro ochránce zvířat musím dodat, že chleba to byl tmavý, celozrnný, takže myslíme na její zdraví). Aby myškám nebylo smutno, zakoupili jsme jim rozhlasový bateriový příjmač s jedinou vysokofrekkvenčně naladěnou stanicí. Je to takovej nářez,
že brtra to vyhnalo i z přízemka a co teda taková malá děsně roztomilá myška .... (?)
 
   Kromě nahánění hlodavců jsme samozřejmě i zvelebovali naše zimní sídlo a to např: zateplování vodyovodních trubek, oprava komína,
naskládání dříví ke kamnům ………….. (něco nám z balkonu ukrad asi Křemílek, nicméně dalších pár pytlů nám přislíbil náš taťka J )


PS stejně se divim, že ty myši nebydlej u Křemena – říkal, že chalupu celou loňskou zimu vytápěl –
omylem si sepnul wafky mobilem joo ta technika ……………………


PPS Beník byl f tejdnu zkontrolovat základnu a říkal, že viděl na zápraží dva maličký sbalený baťůžky :)
 

 ......po skončení prázdnin se téměř okamžitě rozeběhly přípravy na novou snouborďáckou sezonu a tak se už zase postupně začnou objevovat krátký zprávy, co je Nového
   Nejdříf je třeba připomenout letní brigádu na drenáži podél zadní stěny základny, který se zúčastnili všichni kovaný bordeři. Dále je třeba zmínit sponzorský dary. Stojí za připomínku dodané vybavení rodinou Volínkovic a to : mikrovlnka, vysavač, stolek pod TV, nádobí, utěrky …… a to se nějaký talíře eště čekaj vod naší mamky a dyš se k tomu připočte zprovozněná, umytá, vybavená kuchyňka s pomalo varnou konvicí, jednovařičem, zásobou čají, kafí, nealko i alko (vč. šampusu) je vidět, že jsme na sezonu a návaly zájezdů kompletně připravený (počty pulitrů, sklenic, příborů a hrnků tomu vodpovídaj)
    Dřevo zbylo nějaký vod loňska a možná eště nějakej ten pytel vyfasujem vot našeho taťky. Blbý je, že nám spadnul komín. Na vopravě se už sice pracuje, ale začali jsme s Medvědem uvažovat vo novej kamnech a pořádným komínu, po nějakejch pěknejch krbovkách už pokukujem, ale uvidíme, esli schrastíme dost piňauzí.
    Taky přibyla další ložná plocha vedle sedačky skládající se ze třech matrací a štafle na patýrko již nahradily krásný nový na míru vot truhláře udělaný schůdky jak vidíte – nezahálíme a snažíme se dělat maximum pro vaší všeobecnou pohodu po vysilujích výkonech na kopci – v koupelně např, přibyli pro sklerotiky erární ručníky, šampony na hlavu i na tělo … a nahoře na chodbičce zpříjemňuje posezení nově položený koberec no jak říkám – 1. patro je už na vás maximálně připraveno taky nám pěkně přibývaj trofeje do naše muzea – naposledy krásný starý práskačky vod Fíka – čímž se mu samozřejmě děkuje a zároveň se vyzývají ostatní k prohlídce svých půd esli by se něco pěkného nenašlo, co by nám fšem zpříjemnilo posezení u kamen vo tom jak sme na chalup honili drzou vakomyš napíšu příště – takže se těšte

V pátek ráno vyrazili jako první nedočkavci v čele s Kejdou kolem osmé (i když původně avizovali 7,30). Jeli rovnou do Rejdic, kde se při -20°C převlékli do snouborďáckýho. Naše čtyřčlenná rodina si nejprve vyzvedla fotografický přístroj, nakoupila, dala sprchu (potud tedy pouze já) a potom jsme se společně nabaštili. V deset k nám přijel Ondra, zavěsil se za nás se svým zeleným ďáblem a vyrazili jsme na sever. Naše skupina (nazývejme jí pracovně skupinou "A") jela pohodovým tempem se zastávkou v Příšovicích do Bzí. Zde jsme našli chalupu zavalenou sněhem, ale vevnitř bylo kupodivu tepleji než venku. Zatopili jsme se, převlékli a chystali se již jedním společným vozem k odjezdu. Již asi popátý nám volal Kejda, tentokrát však nikoliv s dotazem, kde jsme ale vysmátej jako sluníčko, že nemáme pospíchat, protože Rejdickým zamrzl v té zimě agregát a sedačka přestala jezdit. Vysmátej byl proto, že to byla závada na 45minut a on zrovna tou dobou seděl dole v hospodě. Plaňkaři, co zůstali sedět na sedačkách se holt kochali panorámatama. Snouborďáků tam bylo taky dost - nejmíň 1/3. Od minule dodělali další kovový konstrukce - takový začátečnický a tudíž jsem je s odvahou vozkoušela i já. Avizovaný prašan byl poctivě urolbován, takže bylo sluníčko, mráz a jeden z nejtvrdších terénů.. Prašan se ale válel všude kolem, mimo sjezdovku. Urolbovaný sníh a moje ego se staly příčinou pátečního neštěstí. Poté, co jsem se nepoškodila na žádným záludným úseku, se mi kousla hrana (panebože !) na nevinným nájezdu na tučnější skokánek. Šla sem po zádech, a nebejt mýho prdelního Burtona, vezou mě dolu na saních. Asi minutu jsme ležela a nemohouce se zvednout, měla jsem dost času zopakovat si fšechny dostupný nadávky a přemejšlet, proč mi můj muž nejde pomoct. Naštěstí se mě zželelo Kejdovi a přijel mi podat pomocnou ruku. Ještě proběhlo pár pokusů o jízdu, ale velmi neúspěšných a velmi, velmi bolestivých. A tím jsem na týden až 14dní skončila s ježděním. 

Co se ale ještě v pátek přihodilo a proč se mi i tak na horách líbilo? Dočtete se příště......

..... well, what´s about last weekend?     Prodloužený weekend se nakonec místo sportovního vyžití na maxximum stal víkendem spíše společenským. O to více byl však nabitý nevšedními událostmi a více či méně vzrušujícími zážitky. Události vám budu servírovat postupně a v bodech, abych se vyhnula románovému pojetí s někdy až perverzní zápletkou. Byly chvíle, kdy někdo z nás politoval, že nemá po ruce fotografický přístroj, ovšem v tutéž chvíli (a to je zvláštní :) ) někdo jiný většinou za tuto skutečnost děkoval bohu. Heslem víkendu se stala již legendární věta : „No, bude vo čem psát.“  Chybějících fotografií je asi přece jenom škoda, páč některé zážitky se dají slovy popsat jenom těžko a některým se téměř nedá ani uvěřit. Na závěr této reklamní kampaně na tento-víkendový článek musím říct, že mi bylo slovně vyhrožováno, abych některé události zamlčela ………. 

tihle neodolali neděli na sněhu: Prezidentovi s Oldou, Béďa 2x, Táta instruktor s družstvem. Celkem to bylo 9 píplů.

krátké shrnutí: bez front, dostatek sněhu - ovšem fest namrzlýho, skokánek na svém obvyklém místě, přes poledne sluníčko - a tudíž velkej Béďa pouze v triku, na čas vyhozenej vlek (gdo to byl nechť se tu přizná sám :) ); celkem bezva ježdění, nikdo se výrazně nepoškodil; párků, piva i tatranek dost. Láďovi Čílovi jsme se předběžně nahlásili i na další vejkend ( nezapomeňte, že v pátek sou Rejdice). Jo a v Držkově se už nekupuje celodenní a odpolední permice, ale nově hodinová - cena: 30,-Kč/hod. Celodenní by vyšla dráž než dřív, ale jinak je to možná výhodnější, dá se přijet kdykoliv a např. koupit si pár hodin dopol. a potom zas až třeba odpoledne a navíc nedělaj tlaky a prodaj třeba i hodinu a půl. Dále obec věnovala na rozvoj cestovního ruch 1 digi-foťák, takže Láďa Čílovic brousil po horách a dělal nový fotky na jejich net, takže se asi dočkáme nějakých změn. My jsme také něco natočili i nafotili, tak se něco časem objeví na stránkách a něco se smahne na CD.

PS: Teď je pondělí ráno a já se můžu celkem bezbolestně hejbat všema směrama :) (kromě naraženej zad)

  9-11.1.04  1.LETOŠNÍ VÍKENDOVÉ BORDĚNÍ

  Účastníci zájezdu dle umístění ve vozech: Koksíci+Kejda, Prezidentovi s Ondrou, Kájinem a Boříkem+soudek, Koudelkovic+Šinfy, Táta instruktor s družstvem.

Jako první dorazili na chalupu Koksíci s Kejdou a zatopili (budiž jim dík), během dne přisvištěl Táta s Adamem, sbalili Lenku Boudovic a vyrazili na svah taky. První skupina si užívala prý v prázdných Rejdicích a Péťa zde potvrdila svou roli zkušebního jezdce, když jako první prubla přejezd přes takovou šílenou skejťáckou kovovou kci. Koksovi s Kejdou bylo trapně a tak se vydali za ní, ale v sobotu už je následoval pouze Prezident, neboť u ostatních zvítězil pud sebezáchovy. Večer v pátek jsme na chalupu dorazili my a hned za náma Koudˇasovi se Šinfim. Narazil se soudek, chalupa byla už pěkně vytopená, akorát byla furt zamrzlá voda :( . Večer jsme fšichni pěkně pospolu poseděli u kamen, soudek se chladil na balkoně, vyprávěly se veselé historky, mastila "sedma" .... prostě po-ho-da. Jako první odpadl Šinfík a odnesl to (kluk jeden ušatá) pěknou fotkou do našeho deníčku - viz. foto. My ostatní jsme se postupně rozspustili kolem třetí. V sobotu dopoledne jsme ještě pěkně poseděli, pohovořili, naplánovali a s úderem poledne vyrazila kolona do Rejdic. Tam nebylo téměř kde zaparkovat, ale nakonec jsme se fšichni sešli. Po sjezdovce se pohybovala spousta známých tváří, ale také stovky vostatních, takže i s předbíháním jsme si ve frontě postáli. Podmínky nebyly nic moc - sněžilo a byla mlha, ale zase bylo dost sněhu, takže jsme si zajezdili slušně. Cestou zpět jsme se sešli v Držkově u Polmanů na gáblík. Táta instruktor dorazil později, nebotˇ ho cestou v zatáčce říznul ňákej teréňák. Večer se příliš nelišil od pátečního, kromě toho, že už konečně tekla voda a dokonce i teplá a dokonce jsme se o ní fšichni podělili! Karty se mastily s mnohem větší urputností a jako první tentokrát únavou odpadl Prezident a hned byl také příslušně potrestán - viz. další foto. V neděli dopoledne odjeli Koudelkovic, neboť toho asi Lucka měla dost a přidal se k nim i Šinfi, protože od tohoto úterý chodí s Fičníkem Koudym pravidelně do posilovny :) (tak aby se neunavil:)). My jsme vyrazili do Držkova, kde byl pro nás ze soboty od Beďovic rodinky připravený pěkný džampík. Držkovský vlek zvládli fšichni začátečníci, tak už zbývá jenom Lucka. Jinak na ježdění byl sníh dost těžkej jak do něj napršelo, takže sme byli fšichni přiměřeně dobitý . Po promítnutí videa a fotek na chalupě jsme se rozprchli domů. Nám hned za Turnovem usnul v autě Kája s Bořkem i Ondra a fšichni se probudili až před Prahou v koloně. A to je taková pěkná tečka za tím naším víkendem.

PS: Teď je středa a já se můžu konečně bezbolestně hejbat všema směrama :)

  4.1.04  další chlap v naší rodině  díl desátý - o zviřátkách

... tak jsme s Karlem (to jako já Ála) prohráli boj o dalšího člena naší povedené rodinky (to jako prezidentovic :) Když jsme v sobotu jeli Kájinovi koupit novou, lepší, větší a tudíž luxusnější klícku na kterou dostal penízky pod stromeček, tak se hlava rodiny odmítla z obchodu hnout bez jednoho morčáka (prej aby měl Kája kamaráda).  Jeden tam bydlel přímo u třech králíčků - tudíž byl už votrkanej a tak sme si ho teda nechali zabalit :) Jmenuje se Bořek (pro přátele Bořík) a jeho první foto vidíte. Je trochu vykulenej, páč je čerstvě vysypanej z přenosný bedýnky.

Bydlej tedˇ spolu s Kájinem a už se přetahujou čumákama vo misku s jídlem. Vypadá to teda, že vo víkendu jedem na chalupu ve čtyřech :) .........................